Koalice SPOLU deklarovala, o co jim půjde ve volbách. Podle předsedy ODS Petra Fialy to vypadá takto: „zastavit hrozbu vlády populistů, extremistů, kteří usilují o odchod z NATO a EU, a komunistů“. Dají se s těmito hesly vyhrát volby 2021? O tom pochybuje zkušený politik a publicista, v minulosti dvojnásobný místopředseda KSČM Josef Skála.
Skála: Koalice SPOLU je slepencem ze tří stran, majících rozhodující podíl na nejobludnějším vyrabování a devastaci naší země. Ten rekord drží za celou éru samostatné republiky. A právě tím si amputovaly právo vynášet alarmující soudy o komkoli i čemkoli. Kudy z následků všeho, co způsobily, nemají sebemenší ponětí ani dnes. „Volební priority“, na něž vábí voliče, jsou rozprávkou o provaze v domě oběšencově. Trojlístek SPOLU se sice těší přízni veřejnoprávních i řady privátních médií, mnohonásobně převyšující jeho reálnou veřejnou podporu. Volby mu však rozhodně nevyhraje ani to. Extremismem není obrana národních zájmů v ohrožení, ale servilní posluhování cizímu kapitálu a moci proti vlastní zemi. V tom si SPOLU žárlivě střeží svou „vedoucí úlohu“. Její členské strany dokonce právě v tom soupeří i navzájem. „Hrozba vlády komunistů“ je mrákotou, hodnou psychiatrické hospitalizace. Vše, čím si tato země ublížila od tunelářského převratu, padá na konto diluviálního antikomunismu.
Do jaké míry určují preference českého voliče politické programy stran? Proč například lídr preference voličů (podle posledního průzkumu hnutí ANO) neformuluje rozsáhlé politické úkoly, ale vystupuje s krátkým sloganem: „Nelžeme, nekrademe a pracujeme pro vás“?
Hnutí ANO kombinuje různé marketingové nástroje. Četla jste poslední obsáhlou knihu, podepsanou premiérem? Obsahuje i pár zajímavých námětů. Celkově ovšem nabízí idylku růžovou natolik, že se člověk musí, štípnout do tváře, nežije-li na jiné planetě. Hlavní frontou boje o voliče jsou však skutečně hesla o větách, v nichž nebývá ani jediná čárka. „Elity“, usazené u opratí ekonomické i politické moci, ovládají i mediální trh a ostatní nástroje „výroby souhlasu“. To síto zhoustlo nevídaně. Přestalo propouštět téměř všechna směrodatná fakta, natož alternativní pohledy. Desítky procent voličů drží v informační karanténě. Tím snazší to s nimi mívají jezinky, špitající triviální mantry.
Nakolik bude úspěšná podle vašeho názoru současná taktika, zvolená komunistickou stranou, která jde do voleb pod heslem „Šance na nový začátek“ a stanoví 5 priorit, konkrétně – pomoc potřebným, péče o děti, podmínky pro život v bezpečí, právo na důstojný život a příroda a životní prostředí. Nezdá se vám, že komunisté si zvolili, řekla bych, příliš bezzubou taktiku, o čemž mimochodem svědčí volební potenciál KSČM kolem 5-6%?
Já si přirozeně neumím přát, aby nás voliči za to, nač upozorňujete, vytrestali jako v minulých volbách. Lhát si do kapsy, že to nehrozí, však nehodlám. Mám na to tím větší právo, že se o zásadní změnu zasazuji už řadu let. Na zbožná přání, pojatá jako prázdné mucholapky, jsou tu přece strany a hnutí, které dnešním poměrům upsaly duši. Od nás se čeká to, co naše hnutí zdobilo, než je přejel parní válec „katastrojky“. Schopnost nahlédnout systému hluboko pod kůži. Vytáhnout na světlo denní, co jeho „elity“ drží pod zámkem. Obnažit pasti, s nimiž si neví rady. Skutečné plány, jimiž se chtějí udržet u moci k ještě větší škodě nás všech. Intrikánské kousky, které je mají zastírat tak dlouho, než nás postaví znovu před hotovou věc. Jedině na tom lze stavět volební program, jímž lidem promluví z duše systémová opozice. Jedině tak se lze dopracovat ke scénáři, který zkříží cestu oligarchickému „řešení“ dnešní krize. A nabídne východisko v zájmu demokratické většiny, schopné získat její sympatie a podporu. Na tomhle všem se však ještě ani nezačalo pracovat. Tím rychleji se do toho musíme pustit hned po volbách. Především to je cílem územních organizací KSČM, které si vynutily svolání mimořádného sjezdu. Sejde se už dva týdny po vyhlášení volebních výsledků. Zásadní změna má výrazně většinovou podporu jak napříč členskou základnou strany, tak levicovou i širší vlasteneckou veřejností.
Jak bude podle vás vypadat příští vláda České republiky, jaké politické síly ji budou tvořit? Jak to může ovlivnit zahraniční politiku České republiky, její vztahy s Ruskoufederací?
Kuloárové ozvěny se shodují, že vládu sestaví ANO s ODS, v níž dojde k personální rošádě. K nadpoloviční parlamentní většině budou potřebovat i „další do mariáše“. Zda přímo do vládní koalice, nebo jen coby tiché společníky, se teprve ukáže. O kandidátech do této role se traduje, že „rádi fakturují“. Teprve až nám ANO a ODS oznámí, že do toho jdou spolu, se dozvíme, zda bude připuštěn i další člen slepence zvaného SPOLU. Jinak si užijeme pitoreskní „rozvod po italsku“.
Politiku vůči Rusku, která v cizím zájmu poškozuje vlastní zemi, to změní jen sotva. Lídři partají, kteří nám chtějí vládnout po volbách, jsou vůči „atlantické“ vrchnosti zoufale nesvéprávní. Obrat k lepšímu si tak může vynutit jen tlak těch, koho rusofobní masochismus poškozuje. Napřed bych to tipoval spíš na podnikatelské kruhy, zainteresované na korektních vztazích s Moskvou. Hodně bude záviset i na tom, kdo vyhraje příští prezidentské volby. Zda se poté, co ten plán zkrachoval už několikrát po sobě, podaří dosadit na Hrad některou z existencí, podobných hlavám pobaltských států či Ukrajiny, zubožené ještě víc. Naší zemi by to vážně ublížilo i v jiných směrech. O to víc musí spojit síly celé spektrum, odhodlané to nedopustit. A právě na jeho bázi bude třeba dosáhnout i konsensu, který vztahy s Ruskou federací vrátí do korektních a vzájemně výhodných kolejí. Odpovídalo by to našim bezpečnostním i ekonomickým zájmům. Posílilo by to naši suverenitu a imunitu vůči predátorskému nátlaku zvenčí. Právě na tom závisí i prostor pro ofenzívu skutečné levice. Protože vše, co doba dluží demokracii a lidským právům, dostane šanci až v mnohem suverénnější zemi. Teprve v ní lze bořit i dnešní překážky sociálního pokroku.
Článok vyšiel na: cz.sputniknews.com
