KomentáreLesk a bída oportunismu „Mamky“ Merkelové

Lesk a bída oportunismu „Mamky“ Merkelové

-

Lesk a bída oportunismu „Mamky“ Merkelové

Politolog Petr Drulák se ohlédl za šestnácti lety Angely Merkelové v úřadě německé kancléřky. Jaký je její politický odkaz? Připomínáme v souvislosti s volbami v Německu.

Pokud se koaliční jednání po německých volbách protáhnou a kancléřka Merkelová vydrží v úřadu až do Vánoc, překoná dosavadní rekord Helmuta Kohla v délce působení v čele německé vlády. I kdyby se jí to nepoštěstilo, jejích šestnáct let v čele nejvýznamnějšího státu EU je působivých. Bismarckových osmadvacet let v čele Pruska, z toho posledních devatenáct jako kancléř sjednoceného Německa, může být zajímavou referencí například pro Vladimira Putina, ale patrně mimo možnosti představitelů dnešní spolkové republiky. Statistický význam jejího působení je nesporný. Jak se to ale má s politickým odkazem Angely Merkelové?

Takové hodnocení jistě vyžaduje časový odstup. I bezprostředně je však možné vybrat z nepřeberného množství dat několik klíčových a s jejich pomocí načrtnout předběžný portrét či spíše rysy, které jsme mohli zahlédnout, když kancléřčino jednání přesahovalo domácí politiku a mělo dopad na ostatní státy. Začněme s tím, co je dnes nejviditelnější a časem vybledne ze všeho nejdříve – osobní styl.

Oportunismus s lidskou tváří

Němci Merkelové přezdívají „Mamka“ (Mutti) a svůj jazyk obohatili o sloveso „merklovat“ (merkeln), což znamená zdržovat se jakýchkoliv výroků a rozhodnutí, když jde do tuhého, s nadějí, že se věci nějak vyřeší. Kancléřce se podařilo vytvořit si veřejný obraz normálního, běžného člověka, který žije starostmi většiny Němců. Její postavě chybí jakákoliv výjimečnost, a co je v politice vzácné, jako by postrádala jakoukoliv potřebu dávat najevo své ego. Do ničeho se nehrne, ale když není zbytí, udělá, co je správné. Určitý nedostatek vřelosti, který ji spíše škodí, nakonec podtrhává celkový solidní dojem. Někoho takového si mohou představit jako ideální sousedku: chová se slušně, nestojí o konflikty a když je třeba, ráda pomůže. Její banalita uklidňuje. V Německu tento styl funguje, jinde nemusí. Když se o podobný obraz pokusil ve Francii François Hollande, sice dokázal vyhrát prezidentské volby, ale pak už sklízel jen posměch a takové opovržení, že se po čtyřech letech ani nedovážil svůj mandát obhajovat.

Ačkoliv tento obraz něco z její osobnosti prozrazuje, hodně také skrývá. Merkelová samozřejmě výjimečná je. Bez toho by se nedokázala prosadit v čele německých konzervativců. Jako rozvedená, bezdětná žena se ujala strany vedené muži a hájící rodinné hodnoty, jako východní Němka, kdysi zapojená do komunistické mládeže, se dostala do čela západoněmeckého establishmentu, který po sjednocení zcela marginalizoval východoněmecké elity. Za fasádou banality se skrývá přísně kalkulující mozek, který nepřipouští plýtvat síly ve ztracených bitvách, ani nepřipouští žádné ohledy, pokud je výhodné zasadit úder. Zdání banality ukolébává politického soupeře, který není schopen odhadnout, jaké hrozbě vlastně čelí; své by mohli vyprávět její padlí vnitrostraničtí rivalové. Dobře se ale nevedlo ani jejím ochráncům. Cestu nahoru jí v devadesátých letech klestili nejprve rodinný přítel Wolfgang Schnur, pak Günther Krause a nakonec Helmut Kohl. Všichni opouštějí politiku zostuzeni, ale jejich chráněnkyně to pokaždé dokáže obrátit ve svoji výhodu; od Kohla se veřejně distancuje jako první ze stranického vedení. Merkelová dotáhla téměř k dokonalosti racionální oportunismus, který zakládá její politické jednání a který současně dokáže maskovat banalitou každodenní lidskosti.

Oba rysy můžeme považovat za politické ctnosti, neboť jejich nositelce dávaly předpoklady k tomu, aby úspěšně naplňovala kolektivní zájmy, jež má hájit. S nimi však kontrastuje kancléřčin hlavní defekt, který toto naplňování znemožňuje. Merkelová, která dokáže s nekonečnou pružností racionálně reagovat na bezprostřední události, dlouhodobě selhává ve většině strategických rozhodnutí. Stín přítomnosti a bezprostředního užitku je patrně příliš silný, než aby jí dovolil hledat alternativy k tomu, co se bezprostředně nabízí; výraz „bezalternativní“ (alternativlos) natolik charakterizuje její politické vyjadřování i jednání, že nová opoziční strana se pojmenuje Alternativa pro Německo (AfD). Rovněž je docela dobře možné, že Merkelová nemá ani žádná pevná přesvědčení a hodnoty, o něž by mohla strategické úvahy o alternativách opřít. Protestantství a antikomunismus, které jí někteří pozorovatelé na základě její biografie připisují, lze sice při troše dobré vůle občas vystopovat v jejím jednání, zároveň však platí se vždy najdou alternativní pragmatická vysvětlení.

Limit krátkodobého oportunismu se v posledních letech výrazně projevil i v personálních otázkách, kdy při obsazování klíčových institucí prosadila kandidáty vyznačující se loajalitou k ní samotné na úkor výraznějších osobností, které se s ní názorově rozcházely ale zmíněným institucím by nejspíše prospěly. Do čela CDU se tak jako její nástupkyně dostala Annegret Kramp-Karrenbauerová, než po dvou letech zjistila, že na tuto funkci nemá. Evropě by pomohlo, pokud by k téže sebereflexi dospěla i další oblíbenkyně Merkelové, předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová.

Krize bez vize

Podstatnější jsou však její dalekosáhlá rozhodnutí během několika klíčových krizových situací. Merkelová vycházela z dobré znalosti německého veřejného mínění i z rozložení sil na evropské scéně, krátkodobě nemohla prohrát. Ale tím, že nebrala v úvahu dlouhodobý strategický dopad, poškodila nejen Německo ale i Evropu.

V roce 2011 reaguje na jadernou katastrofu v japonské Fukušimě urychlením uzavírky německých jaderných elektráren. Do té doby byla její strategie právě opačná, vláda pod jejím vedením rozmělňovala strategii omezování jaderné energetiky zahájenou předchozím rudo-zeleným kabinetem. V německé veřejnosti měl konec jádra jednoznačnou podporu, nicméně sázka na slunce a vítr staví německou energetiku před výzvy, s nimiž se dodnes nedokázala vypořádat. Toto rozhodnutí a následná německá politika navíc oslabují legitimitu jaderné energie na evropské úrovni a ve srovnání s obnovitelnými zdroji ji vystavují ekonomické diskriminaci.

Merkelová předtím nic podobného nehájila, politické ekology spíše brzdila, neboť jejich představy škodily průmyslovým firmám, o něž se tradičně opírá německá ekonomika i křesťanští demokraté. Nicméně z čistého oportunismu zahajuje éru, v níž se i politické síly pravého středu hlásí k voluntaristickým zásahům do ekonomiky motivovaných ekologickými představami, které do té doby hájili zelení a část sociální demokracie. Získává tím nové voliče nalevo a podporu těch starých napravo si zajišťuje velkorysými zelenými dotacemi. Nové tempo tento trend nabral o několik let později s bojem proti klimatickým změnám. Zatímco zeleným balíčkům a dalším zeleným alternativám se meze nekladou (v EU je dnes zastřešuje právě někdejší spolupracovnice Merkelové v čele Evropské komise), návrhy na snižování ekonomické nerovnosti nadále platí za naivní, nerealistické či nebezpečné. Merkelová je může odmítnout s tím, že současný systém nemá alternativ.

V době Fukušimy zuřila v eurozóně také dluhová krize. V jejím důsledku se dostaly ekonomiky jižního křídla, zejména Řecka a Itálie, do tak vážných obtíží, že hrozily bankroty bank i vlád. Mezinárodní měnový fond a další autority radily k otevření peněžních kohoutků, což by však vyžadovala německé záruky za půjčky postižených zemí. Nejednalo se o nemístné očekávání. Německo je hlavním architektem i beneficientem eurozóny, v jejímž důsledku nabyla krize tak obludných rozměrů, navíc jeho firmám a bankám přitékají z jihu Evropy slušné zisky.

Merkelová to rozhodně odmítla. Nutno přiznat, že pokud by doma měla o větší angažovanosti Berlína přesvědčit, musela by vynaložit obrovské úsilí nejen vůči kruhům, z nich následně vzešla AfD, ale především vůči vlastním voličům. Vycepováni neoliberálním utahováním opasků by jen těžko chápali, proč se nemají uskrovnit i jiní. Vydala se proto cestou nejmenší bolesti, tedy z pohledu svého voliče. Německo skrze evropské instituce přinutilo dotčené vlády k razantním úsporným opatřením. Ta byla v Itálii a Řecku natolik tvrdá, že dotlačila významnou část společnosti do chudoby a vedla k vzestupu proti-bruselských stran a následně i nástupu takto orientovaných vlád. Politika německé vlády měla opět jednoznačnou podporu ve veřejném mínění, ale jak minimalizovala bolest německou, maximalizovala bolest ostatních s důsledky, které se Berlínu budou vracet. Těžce poškodila soudržnost Evropské unie i pověst Německa na jihu Evropy; například Řekové se rozpomněli, že Němci, kteří káží o povinnosti splácet dluhy, jim nezaplatili žádné reparace za okupaci během druhé světové války.

O čtyři roky později, když se Evropa potýká s migrační krizí, pronáší Merkelová slavnou větu: „Zvládneme to!“. Odmítá diskutovat o tom, že by Evropa měla především chránit své hranice a že vzhledem k bídě a zoufalství okolního světa nemůže přijmout každého, kdo by o stál či si to dokonce i zasloužil. Tatáž Merkelová před lety prohlašovala, že multikulturní model nefunguje a Turecko do Evropy nepatří. Němci jí opět aplaudují. Nechávají se unést teutonským přesvědčením o vlastní morální síle, která dokáže hory přenášet a ze své kancléřky jsou nadšeni. Jasné odmítnutí této politiky ze strany středoevropských států považují v lepším případě za výraz evropské nedozrálosti v tom horším přímo za zradu. Středoevropané nechápou, proč by jim německá kancléřka měla říkat, co mají či nemají zvládnout a proč jim dávají morální lekce Němci, kteří je v první polovině minulého století brutálně okupovali a od konce století ekonomicky ždímají. Otevírá se dělící linie mezi Německem a střední Evropou, která se ukáže jako stejně hluboká a bolestivá jako ta mezi Německem a jižní Evropou; o německých válečných reparacích začne mluvit i Polsko.

Ale migrační krize ukazuje limity Merkelové pojetí politiky. Po necelém roce Němci zjišťují, že ani oni neunesou veškerou bídu světa. Veřejné mínění se obrací, Merkelová oslabuje a živořící AfD se nadechne k novému životu. V té chvíli se opět kancléřka projevuje ve své nejsilnější stránce, racionálně vyhodnotí rozložení názorů a sil a rychle jedná, jak velí okolnosti. Vyráží do Ankary přesvědčit tureckého prezidenta, aby migranty zadržoval a nepouštěl je do Evropy. Erdogan, kterému se v německých médiích obvykle spílá do diktátorů, se najednou proměňuje na zodpovědného státníka. Samozřejmě, že si vše nechá zaplatit, dohodne si cenu za migranta, a přijetím Merkelové ukazuje Turkům krátce před volbami, jak si ho Evropa předchází. Merkelová sice pokračuje ve své humanitární rétorice, ale na svých diplomatických cestách vysvětluje státům na jih od EU, že další migranty už nepotřebuje. Nakonec se jí podaří ještě jednou vyhrát volby.

Výhody oportunismu

Spojení oportunismu, který Merkelové umožnil tak dlouho působit v úřadu kancléřky, s nedostatkem strategické soudnosti prohloubilo dělení Evropy severo-jižní i východo-západní, navíc ji nasměrovalo směrem k zelené utopii s obrovskými riziky. I když by k tomuto vývoji patrně došlo i bez ní, od státníka v čele rozhodující země bychom měli očekávat, že se postaví hrozbám a utká se s nimi. Merkelová je však pouze využila, tak jako kdysi využila své později zdiskreditované mentory a ochránce.

Na druhou stranu ji její racionální oportunismus a absence vizí ochránily před některými zcestnými koncepty a našly produktivní využití v diplomacii. Důsledně hájila globální zájmy německého exportního kolosu. Ačkoliv jako představitelka opozice podporovala Bushovu invazi v Iráku, nesdílela neokonzervativní představy o vývozu demokracie a lidských práv. Její tehdejší podpora vycházela z pragmatické úvahy, že se ekonomicky i strategicky vyplácí bez ohledu na téma podporovat USA a vymezovat vůči Schröderově vládě. Jako kancléřka pak odmítla francouzskou neokonzervativní politiku v Libyi a Sýrii. Německé exportní a investiční zájmy rovněž nabádají k udržování konstruktivních vztahů s Ruskem a Čínou. Mimo jiné i proto si uvědomovala, že je nesmysl nabízet Ukrajině a Gruzii členství v NATO a na bukurešťském summitu tuto inciativu spolu s dalšími západoevropskými spojenci blokuje. Po událostech na Ukrajině v roce 2014 se stává jediným mluvčím Evropy, kterého prezident Putin bere vážně. Podobné postavení má i v očích Pekingu. Na druhou stranu její vstřícnost k USA jí nakonec umožňuje obhájit i nový rusko-německý plynovod, který je jinak Američanům silně proti srsti.

Merkelová je svým nastavením téměř dokonalou diplomatkou. Odmítá dogmata, umí získat důvěru partnerů, má praktický cit pro situaci, dokáže ji racionálně vyhodnotit, věcně komunikovat a podnikat kroky, které maximalizují vlastní zájem. Netrápí ji zbytnělé ego a dokáže ustoupit, aby se s o to větším ziskem vrátila. V čele rozhodujícího evropského státu by však neměl stát diplomat ani obchodní cestující. Taková funkce vyžaduje strategicky uvažujícího státníka, který by například pochopil, že Evropa nemůže trvale nechávat svoji bezpečnost v rukách USA. Nicméně někoho takového produkují liberální demokracie spíše omylem, pak se může hodit i ten diplomat.

Zdroj: casopisargument.cz

Podporte nezávislé spravodajstvo a pomôžte zvýšiť pluralitu médii na Slovensku. Spravodajský portál Veci Verejné prináša overené agentúrne správy a vlastné komentáre naších autorov.

Podporiť nás môžete jednoduchou formou cez platobnú bránu buď pravidelnou mesačnou sumou alebo jednorázovým príspevkom.

Pravidelná mesačná podpora

Jednorázová podpora


Alebo prevodom na náš účet: SK72 8330 0000 0028 0108 6712

Newsletter - Veci verejné

Prihláste sa na odber článkov. Dva krát do týždňa Vám zašleme zhrnutie najpodstatnejších komentárov a názorov, ktoré vyšli na našom webe :)

*Po vyplnení formuláru Vám zašleme potvrdzujúci email, ktorý je potrebné potvrdiť.

Podporte spravodajsko-názorový portál Veci Verejné

Vychádzať môžeme len vďaka vašej pravidelnej podpore. Ak považujete našu činnosť za dôležitú a potrebnú, podporte náš spravodajsko-názorový portál pravidelnou mesačnou sumou 5, 10 či 15 eur, prípadne podľa vašich možností na číslo účtu IBAN: SK7283300000002801086712

Ďakujeme. Aj vďaka vám môžeme robiť sociálne a vlastenecky orientovanú žurnalistiku.

spot_img

ZANECHAJ KOMENTÁR

Zdaj komentár
Zadajte svoje meno

- Reklama -

Mohlo by Vás zaujímaťČLÁNKY
Odporúčane pre Vás