KomentáreJan Kavan: Patový výsledek války a mírová dohoda by...

Jan Kavan: Patový výsledek války a mírová dohoda by byl vítaný úspěch

-

Jan Kavan: Patový výsledek války a mírová dohoda by byl vítaný úspěch

Bývalý ministr zahraničí a předseda Valného shromáždění OSN Jan Kavan hodnotí vyhlídky války a míru na Ukrajině.

Před časem jsem v !Argumentu vyjádřil své přesvědčení, že válka na Ukrajině bude ukončena jednáním mezi Ruskem a Ukrajinou, které ovšem nebude výsledkem dopadů sankcí, o nichž prezident Joe Biden nyní přiznal, že nemají sílu „odstrašit“, ale realistickým poznáním, že vojenské řešení krize neexistuje. Krizi může ukončit jen mírové a diplomatické řešení. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj už konečně pochopil, že se mu nikdy nepodaří dovést Ukrajinu do NATO. Bohužel mu Západ tuto iluzi dlouho vnucoval.

Pro ruského prezidenta bylo členství Ukrajiny v NATO a tedy přítomnost vojsk Aliance u ruských hranic vždy zcela nepřijatelná. Před dalším rozšiřováním NATO Putin zcela jednoznačně varoval již 10. února 2007 na Mnichovské bezpečnostní konferenci. O rok později v březnu 2008 na summitu NATO Putin toto varování opakoval a prohlásil, že přijetí Ukrajiny a Gruzie do NATO bude považováno za přímé ohrožení bezpečnosti Ruska. Překvapivě USA tato varování ignorovaly a o dva měsíce později na Bukurešťské konferenci NATO byl oznámen záměr rozšířit Alianci o Gruzii a Ukrajinu. Prezident USA Joe Biden kupodivu Ukrajině sliboval členství v NATO dokonce i loni v prosinci. Tento slib považuji za zcela nezodpovědný. O měsíc dříve USA a Ukrajina podepsaly Chartu strategického partnerství. Pravdu prozradil až generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, který letos v březnu oznámil, že „přijetí Ukrajiny do NATO nikdy nebylo na programu“. Škoda, že to neřekl o tři týdny dříve. Možná tím mohl zabránit válce.

Ruské cíle a reálné možnosti mírové dohody

Mezi hlavními ruskými válečnými cíli byly „demilitarizace a denacifikace“ Ukrajiny. Tyto termíny jsou bohužel nepřesné a zavádějící. Pokud bude v budoucím, (a doufám, že nadcházejícím) jednání domluvena neutralita Ukrajiny, tak bude ruská představa „demilitarizace“ uskutečněna. Ukrajina si samozřejmě ponechá arzenál moderních (obranných) zbraní, které jí nyní západní státy ve velkém množství poskytují, ale bude muset zaručit, že na jejím území nebudou instalovány útočné zbraně, které by mohly ohrozit bezpečnost Ruska.

Pokud hlavním motivem prezidenta Zelenského bylo vstupem do NATO zaručit bezpečnost Ukrajiny, tak tu jistě bude možné zaručit neutralitou, kterou by garantovaly Spojené státy, Ruská federace a OSN. Ukrajina by zůstala součástí Západu, ale nebyla by členem NATO. Její situace by mohla být srovnatelná s Rakouskem či Finskem. Mimochodem Finsko bylo již poněkolikáté vyhodnoceno jako stát s největším počtem šťastných občanů.

Druhý termín, tj. denacifikace je ještě kontroverznější.  Dovedu si představit, že pro Zelenského, který se narodil do židovské rodiny, a i když se nehlásí k židovskému náboženství, tak odkazuje na fakt, že tři bratři jeho dědečka nepřežili válku a holocaust, je tento termín zcela nepřijatelný. Nedávno jej však ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov konkretizoval jako potřebu zrušit všechny ukrajinské zákony, které diskriminují rusky mluvící občany Ukrajiny. To by samozřejmě znamenalo mj. i zrušení zákona z roku 2019 „O zajištění fungování ukrajinštiny jako státního jazyka“ a podobná legislativní opatření, ale dovedu si představit, že by to ukrajinský parlament mohl překousnout.

K uzavření mírové dohody, podle mého názoru, tedy zbývá jen dořešit dva ožehavé problémy, tedy uznání samostatnosti Doněcké a Luhanské lidové republiky a začlenění Krymu do Ruské federace. Znamenalo by to nutnost, aby Zelenskyj nechal zrušit zákon z ledna 2018 o reintegraci Luhanska a Doněcka „prostřednictvím opatření k zajištění státní suverenity“, čímž se rozuměla vojenská síla. Daleko složitější bude pro Ukrajince se emocionálně smířit s odtržením části svého území, i když jej již osm let nekontrolují. Pro mnohé to bude evokovat osamostatnění Kosova, což schválila i vláda České republiky a s výjimkou pěti členských států (Slovenska, Kypru, Maďarska, Rumunska a Španělska) i zbytek Evropské unie. O USA ani nemluvě.

Škoda, že mezinárodní společenství tolerovalo Ukrajině nedodržování minských dohod, podle nichž by obě separatistické republiky získaly rozsáhlou autonomii uvnitř Ukrajiny. Nakonec minské dohody definitivně zrušil Putin rozkazem k válce.

Pokud jde o Krym, tak v březnu 2014 po souhlasném referendu přijal krymský parlament Deklaraci nezávislosti Krymu, načež byla podepsána Dohoda o přistoupení k Rusku. Odpůrci dodnes poukazují na fakt, že v době referenda byly na Krymu rozmístěny ruské vojenské jednotky. Stoupenci zdůrazňují závaznost lidového hlasování a také poukazují na odlišné reakce na vojenskou anexi Golanských výšin nebo Východního Jeruzaléma Izraelem. Krym měl nepochybné historické vazby na Rusko a žilo tam vysoké procento rusky mluvícího obyvatelstva, kdežto na Golanských výšinách nežili žádní Izraelci, ale z jeho kopců bylo snadné ostřelovat izraelské kibuce ležící v pohraničním údolí.

Rusko před několika dny oznámilo vytvoření koridoru mezi Donbasem a Krymem, což se jim podařilo i bez dobytí zničeného Mariupolu, takže nyní bude možné projít suchou nohou mezi separatistickými republikami a krymským poloostrovem, který bude rovněž nyní snadněji zásobovat vodou.

Nedovedu si představit, že by se Rusko tohoto koridoru vzdalo, a to i v případě, že by mírová dohoda zcela pochopitelně stipulovala stažení ruských vojsk z území, které nyní jeho armáda okupuje. Jednání o detailech možné mírové dohody budou jistě ještě nesmírně složitá, ale jeho kontury si dnes již dovedu představit. Pro dosažení budoucí dohody je rovněž důležité, že se Rusko tiše vzdalo jednoho z původních absurdních požadavků, tedy, aby se NATO stáhlo ze střední a východní Evropy, tedy do svých hranic z roku 1997. Dovedu si představit, že by se Rusko mohlo pokusit ještě před stažením svých vojsk bombardovat ukrajinské biologické laboratoře, o kterých informovala některá západní média i v souvilosti s Hunterem Bidenem.

Mírová dohoda nutně bude muset vzít v úvahu, jak právo Ukrajinců na svobodný život v zemi, kde si budou moci demokraticky zvolit vlastní vládu, tak i bezpečnostní obavy Ruska. Uznávám, že se tím na pořad dne znovu dostávají sféry vlivu a blokové uspořádání. Sny z doby hned po skončení poslední studené války budeme muset na čas odložit. Čeká nás nová studená válka či spíše dvě, jak proti Rusku, tak i proti Číně. Realita sfér vlivu a nárazových zón však vlastně nikdy nezmizela. V roce 1962 naštěstí Fidela Castra ani nenapadlo chtít začlenit Kubu do Varšavské smlouvy a Nikita Chruščov prozřetelně zamezil jaderné válce stažením sovětských raket z blízkosti amerických hranic.

V mezinárodním systému vytváří právo moc

Americký profesor politologie John J. Mearsheimer nedávno znovu připomněl, že v mezinárodním systému moc vytváří právo. A zdůraznil, že „Spojené státy by nikdy nedovolily, pokud by Kanada nebo Mexiko pozvaly čínské jednotky do Toronta nebo do Mexico City“. Mearsheimer odmítl spekulovat, kdo tuto válku vyhraje či kdo prohraje. Přiznal, že „tlačili jsme na Ukrajinu, aby se chtěla stát členem NATO… tlačili jsme, aby se z ní stala západní výspa na ruských hranicích… My za Ukrajince nebudeme bojovat, budeme bojovat do posledního Ukrajince… Ale dodáme jim zbraně, budeme je cvičit a doufat, že se udrží a vyřídí si to s Rusy. Nikdo nedoufá, že Rusy porazí, ale možná bude pat“, popsal profesor americkou strategii.

Domnívám se, že pat by byl zcela přijatelným výsledkem. Prohra nebo výhra by mohly vytvořit situaci, kterou by po čase některá strana chtěla zvrátit. Janis Varoufakis, bývalý řecký ministr financí, nedávno odkázal na čínského filosofa a vojenského stratéga Sun Tzu, který jednou poznamenal, že pokud čelíme silnému nepříteli, jehož porážka bude znamenat, že zahyne mnoho našich vlastních lidí, pak je nejvhodnější postavit v týlu nepřítele zlatý most a umožnit mu po něm ustoupit a prohlásit, že dosáhl jistého úspěchu. Janis Varoufakis rovněž došel k závěru, že mírová dohoda nikoho zcela neuspokojí, ale jejím výsledkem bude aspoň ukončení zabíjení lidí a nezávislá demokratická Ukrajina.

Z našich sdělovacích prostředků máme jednoznačný dojem, že Rusko se ocitlo v úplné izolaci a celý svět je na straně Ukrajiny. Ve Valném shromáždění OSN hlasovalo proti Rusku dokonce více států než v předchozí rezoluci, která odsuzovala anexi Krymu, ale pokud se podíváme na státy, které rezoluci nepodpořily, tak vidíme, že v nich žije více než polovina obyvatel naší planety včetně Číny, Indie a řady dalších zemí, které by mohly Rusku pomoci obejít rozsáhlé sankce.

Evropský rozměr

Nepřekvapilo mne, že na posledním summitu EU nedošlo ke shodě na úplném bojkotu dovozu ropy a plynu z Ruska, který navrhovaly pobaltské státy a Polsko. Proti se postavili především Němci, Holanďané a Maďaři, ale i řada dalších zemí. Lucemburský premiér jednoznačně varoval před sankcemi, které by mohly více poškodit ekonomiky evropských států. To platí i pro Českou republiku, která je dnes na ruském dovozu zcela závislá. USA samozřejmě slíbily, že Evropě pomohou snížit její závislost na Rusku prodejem jejich zkapalněného plynu, což mnozí politici uvítali, aniž by poukázali na fakt, že plánovaný odkup amerického plynu pokryje jen desetinu evropské potřeby a samozřejmě vybudování příslušné infrastruktury bude časově a zvláště finančně nákladné. I český ministr zahraničí Jan Lipavský prohlásil, že vlastně ruský plyn nepotřebujeme, a ignoroval tak fakt, že ruský plyn nás stojí asi 8,- Kč za metr krychlový, kdežto LNG stojí 20-25,- Kč za krychlový metr, tedy jde o trojnásobné zdražení.

Členské státy Evropské unie se neshodly ani na ukrajinském požadavku ihned vstoupit do EU. Někteří politici zareagovali s tím, že si to Ukrajina za svůj statečný boj zaslouží, a že by tedy mohla získat aspoň status kandidátského státu. Jiní ovšem připomněli, že v Evropě některé státy i na tento statut čekaly velmi dlouho a že proces přistupování k EU je pomalý a složitý. A nelze jej obcházet, neboť by si jinak EU pro sebe vytvořila velmi nákladný a těžko překonatelný problém. EU samozřejmě nebude na Ukrajině rozmisťovat žádné zbraně, ale navzdory solidaritě a sympatiím, bude muset Ukrajina nejdříve splnit tzv. kodaňská kritéria, včetně omezení korupce, která je tam nejhorší v celé Evropě, omezit vliv oligarchů s jejich soukromými armádami, zajistit aspoň základní fungování demokratických pravidel a právního státu, což zahrnuje pochopitelně i postavení menšin, například ruské či maďarské. Pak teprve bude muset Ukrajina začít plnit náročná kritéria jednotlivých zhruba 30 ekonomických kapitol. I nám to trvalo mnoho let. Mimochodem, pokud jde o oligarchy, tak se odhaduje, že ruští oligarchové propašovali z Ruska asi 200 miliard dolarů. Američtí oligarchové „odklonili“ od státní pokladny a zatajili před daňovými úředníky asi 1200 miliard USD, jak konstatuje Varoufakis.

Obdivuhodná je i obrovská vlna solidarity, která se vzedmula v Evropě a zvláště v její střední a východní části. Nejvíce ukrajinských uprchlíků zamířilo do Polska. Obrovská pomoc, kterou Poláci Ukrajince zahrnuli, se dočkala celoevropského uznání. Slov plných uznání jsem se dočetl i v bruselských unijních novinách, kde ovšem zazněl i poněkud disharmonický tón v článku, v němž zpravodajka zmínila, že ve stejný den se na polsko-ukrajinských hranicích objevila Ukrajinka, kterou čekalo  vřelé uvítání, ubytování, oblečení a další dary, kdežto sudánského zahraničního studenta, medika z Kyjeva, zbili pohraničníci do bezvědomí (o incidentu informovaly noviny New York Times ZDE)

Vzpomněl jsem si přitom na poznámku ministra Lipavského, že ho řecký ministr zahraničí ujistil ochotou Řecka převzít od nás nějaké ukrajinské uprchlíky, pokud jich tu bude na nás příliš mnoho. Nezmínil přitom náš dřívější odpor vůči kvótám či fakt, že jsme tehdy odmítli převzít od Řecka 42 syrských nezletilých teenagerů, kteří utekli před válkou v jejich vlasti. Samozřejmě chápu, že nešlo o absenci solidarity s válečnými uprchlíky, ale spíše o náš strach z Islámu a z věcí nám neznámých. Nesmíme se však divit, pokud nám to někdo v budoucnu nepřipomene.

Porozumět příčinám konfliktu neznamená souhlas

Zdůrazňuji, že plně podporuji solidaritu s nesmírně statečnými Ukrajinci. Jednoznačně odsuzuji ruskou invazi. Snažím se pochopit důvody, které vedly Putina k tomuto odsouzeníhodnému kroku, ale snaha něco pochopit není totéž jako s něčím souhlasit. A to nepíši jen proto, abych se vyhnul možnému tříletému vězení, které prokurátor Stříž navrhuje jako trest za vyjádření souhlasu s invazí. S tímto trestem za jiný názor ostře nesouhlasím, ale jsem si vědom faktu, že třeba v Rusku za nesouhlas s invazí může být občan potrestán až patnáctiletým odnětím svobody. Měli bychom u nás, v Rusku i jinde jednoznačně odmítnout trestat lidi za vyjádření jejich názoru. Naši bezpečnost to neohrozí. Ale demokracie by tím mohla utrpět.

Velmi doufám, že se jednou naučíme neměřit dvojím metrem, že jednou pochopíme, že lidská práva jsou univerzální, jak prohlašovala i Charta 77, že represe, útlak, diskriminace a samozřejmě zabíjení nevinných lidí jsou odsouzeníhodné, ať už k nim dochází kdekoliv.  Dnes zcela pochopitelně a zcela oprávněně rozhořčeně odsuzujeme smrt každého ukrajinského dítěte a je hrozné, že k takovým obětem dochází. Neodpustím si však poznámku, že v nejchudší zemi světa, tedy v Jemenu, který již osm let bombarduje jedna z nejbohatších zemí světa, zuří válka a podle OSN tam zahynulo již více než 10 000 dětí. UNICEF spočítal, že roky umírají 4 děti denně, ale prý jde pouze o ověřené statistiky. Skutečná čísla budou mnohonásobně vyšší. Ano, chápu, Jemen je daleko a mnoho lidí ani neví, kde ho nalézt na mapě. A vnímám, že se nemůžeme starat o všechny, kteří trpí. A Ukrajina je téměř za humny a Ukrajinci jsou nám kulturně blízko. Naprosto chápu a rozumím. Jen v koutku duše doufám,  že kdyby se náhodou někdy stalo, že by k nám přivezli zraněné a podvyživené jemenské dítě, tak, že se pro něj v naší nemocnici najde místo a bude ošetřováno se stejnou péčí, jakou dnes věnujeme ukrajinským dětem. Lidská práva jsou nedělitelná.

Naše solidarita s Ukrajinci je všude viditelná. Dobrovolníci i úřady se skvěle starají. Ukrajinci již získali téměř 236 600 víz. Řada lidí ubytovala Ukrajince ve svých domácnostech za státní příspěvek 12 000,- Kč. Muži nosí ukrajinské stužky na klopách. Ukrajinské vlajky vlají nejen na nejrůznějších úřadech, ale jsou vidět i na tramvajích a dalších místech. Zažil jsem ovšem i okamžik jistého nepochopení. Před několika dny jsem se vrátil z dubajského EXPO 2020. V pondělí 21. března se v našem pavilonu uskutečnil Národní den, kam přijela nejen početná podnikatelská delegace, ale vládním speciálem přiletěla i předsedkyně Poslanecké sněmovny Adamová-Pekarová. V televizních záběrech bylo vidět, že před naším pavilonem vedle naší vlajky nevlaje vlajka EU, jako před pavilony jiných členských států, ani vlajka hostitelských Emirátů, kterou bylo občas i jinde vidět, ale vlála tam vlajka Ukrajiny. Pochopil jsem, že jde zas o výraz solidarity, ale řada lidí to nepochopila. Někteří se mne s jistou nadsázkou ptali, zda jsme v rámci solidarity nevytvořili nějaké nové soustátí. I projevy solidarity lze přehnat.

Zdroj: casopisargument.cz

Podporte nezávislé spravodajstvo a pomôžte zvýšiť pluralitu médii na Slovensku. Spravodajský portál Veci Verejné prináša overené agentúrne správy a vlastné komentáre naších autorov.

Podporiť nás môžete jednoduchou formou cez platobnú bránu buď pravidelnou mesačnou sumou alebo jednorázovým príspevkom.

Pravidelná mesačná podpora

Jednorázová podpora


Alebo prevodom na náš účet: SK72 8330 0000 0028 0108 6712

Newsletter - Veci verejné

Prihláste sa na odber článkov. Dva krát do týždňa Vám zašleme zhrnutie najpodstatnejších komentárov a názorov, ktoré vyšli na našom webe :)

*Po vyplnení formuláru Vám zašleme potvrdzujúci email, ktorý je potrebné potvrdiť.

Podporte spravodajsko-názorový portál Veci Verejné

Vychádzať môžeme len vďaka vašej pravidelnej podpore. Ak považujete našu činnosť za dôležitú a potrebnú, podporte náš spravodajsko-názorový portál pravidelnou mesačnou sumou 5, 10 či 15 eur, prípadne podľa vašich možností na číslo účtu IBAN: SK7283300000002801086712

Ďakujeme. Aj vďaka vám môžeme robiť sociálne a vlastenecky orientovanú žurnalistiku.

spot_img

2 Komentáre

  1. takže podľa Kavana na Ukrajine nacizmus nie je a je to Putiov vymysel, lebo Zelensky je žid… na nete je Zelenskeho fotečka s futbalovym dresom, na ktorom ma svoje meno a pod nim hakovy križ…pekny žid

    • Že nacizmus na Ukrajine bol, je už dávnejšie všeobecne známy fakt…………
      .a Zelenský to potvrdzuje nielen na nete …………..

ZANECHAJ KOMENTÁR

Zdaj komentár
Zadajte svoje meno

- Reklama -

Mohlo by Vás zaujímaťČLÁNKY
Odporúčane pre Vás