Bývalá předsedkyně frakce Evropského parlamentu GUE/NGL Gabi Zimmerová vidí mírový potenciál v celkem dvou skupinách aktérů.

Jako Damoklův meč nad námi visí otázka, jak ukončit válku na Ukrajině bez další vojenské eskalace. Neexistují žádné jistoty. To, co je možné, závisí na mnoha faktorech. Samozřejmě záleží na ochotě Ruska a Ukrajiny nečekat na vojenské zisky, ve které doufají, ale pochopit, že v této válce nebude vítězů. Pouze poražení. K tomu jsou však povoláni i spojenci z NATO, EU a východoevropští sousedé Ukrajiny, jejichž naděje na vytlačení Ruska ze skupiny velmocí se může na dlouhou dobu ukázat jako nebezpečná iluze.

Šance na vybudování společného evropského domu, nové bezpečnostní architektury se státy bývalého Sovětského svazu po roce 1989, ztroskotaly především na aroganci Západu. Liberální demokracie západní Evropy se nikdy nenaučila oceňovat obyvatele východní a do jisté míry i střední Evropy s jejich rozmanitou historií, kulturou a způsobem života jako obohacení. Cítila se a stále se cítí být nadřazená.

Chybou ze strany Evropské unie bylo také to, že opakovaně vyvíjela na Ukrajinu nátlak, aby se obrátila výhradně k EU. Kdo o tom pochybuje, stačí se podívat na dokumenty o politice sousedství EU. Právě Ukrajina se mohla stát příkladem spravedlivých obchodních vztahů a spolupráce jak s Ruskem, tak s EU, ku prospěchu ukrajinského lidu.

V průběhu příměří a zdlouhavých mírových jednání bude sotva možné vrátit se k těmto východiskům, která předcházela minským jednáním, a vymazat to, co se stalo. V současné době nenávist, nedůvěra, hněv, stud, nepochopení a rozhořčení leží jako hustá mlha nad veškerým úsilím, byť se jenom přiblížit k mírovým jednáním. Ti, kteří (stejně jako já) přesto s mírovými jednáními počítají, musí vzít v úvahu, že cesta k udržitelnému míru bude nesmírně složitá, rozporuplná a zdlouhavá. Vyžaduje společníky, kteří chtějí jít touto cestou s Ukrajinou a Ruskem v zájmu světového míru a spravedlivého a udržitelného světového mírového uspořádání.

V současné době vidím dvě různé skupiny aktérů, které mohou začít pracovat.

Na jedné straně jsou to země BRICS – Čína, Brazílie, Indie a Jihoafrická republika a také nezařazené země jako celek. Bylo zarážející, jak masivně bylo vystoupení čínského šéfdiplomata na Mnichovské bezpečnostní konferenci a čínský dvanáctibodový mírový plán, který byl představen po jednání s Ukrajinou a Ruskem, zatracován představiteli NATO a západními médii. Proto mi připadá důležité vybrat několik bodů z „Pozice Číny k politickému řešení ukrajinské krize“. Jsou v ní uvedeny základní normy ve vztazích mezi státy, které je třeba respektovat, má-li se umožnit soužití obou národů i po uzavření příměří. Nejde o nic jiného než o dodržování mezinárodního práva, které není dokonalé, ale je jediným základem, který je v tuto chvíli k dispozici a na němž lze obnovit vztahy. Čínská řešení směřují k mírovým rozhovorům, dialogu a vyjednávání, k řešení humanitární krize, v níž má hrát ústřední koordinační roli OSN. Čína se zaměřuje na ochranu civilistů a výměnu válečných zajatců, kritizuje ozbrojené útoky na jaderné reaktory a je připravena podpořit Mezinárodní agenturu pro atomovou energii (MAAE). Vyzývá k nepoužívání jaderných zbraní, staví se proti hrozbě jaderné války a proti výzkumu, vývoji a použití chemických a biologických zbraní. Ano, Číňané rovněž vyzývají k ukončení sankcí. Myslím, že je to správné. EU nyní přijala 12. plán sankčních opatření proti Rusku. Přiblížilo nás předchozích 11 plánů alespoň o krok k ukončení války?

Namísto démonizování čínských postojů by tedy státy EU (a zejména německá spolková vláda) měly se státy BRICS, zejména s Čínou, jednat o tom, jak mohou konkrétně podpořit mírový proces a mírová opatření podle kapitoly 6 Charty OSN. Zároveň by to byl velký příspěvek k budoucímu globálnímu mírovému uspořádání. Tímto způsobem, a nikoliv dalším stupňováním sankcí a dodávkami zbraní, by EU konečně učinila zadost Nobelově ceně za mír, kterou obdržela v roce 2012.

Na druhé straně spoléhám na lidi v sousedních zemích a v celé Evropě, kteří bojují proti válce a jejímu dalšímu stupňování, na lidi, kteří stejně jako já jen těžko snášejí obrazy zabitých a zraněných lidí a jejichž hlavním zájmem je zastavit každodenní zabíjení lidí, ať už ukrajinských, nebo ruských. V Německu podepsalo 770 000 lidí výzvu za mír, kterou iniciovaly levicová politička Sahra Wagenknechtová a feministka Alice Schwarzerová. Cílem této výzvy je v podstatě ukončení války, nikoli její další eskalace z obou stran. Vyzývá německou vládu a kancléře, aby aktivně působili na to, aby bylo možné vést mírová jednání. Tato iniciativa je kritizována s tím, že vyzývá k podřízení Ukrajiny Rusku. Což je stejně nepravdivé, jako tvrzení, že se zde vytváří nová „křížová fronta“ (jakési „propojení“ radikální levice s extrémní pravicí).

Způsob vedení debaty, údajný nedostatek alternativ k vojenské eskalaci, chamtivost mocných v Německu, aby mohli opět hrát globální politickou a vojenskou roli, dusí jakoukoli promyšlenou a odpovědnou společenskou diskusi. O to více je zapotřebí širokých aliancí, které dalece přesahují rámec mírového hnutí, jež dosáhlo plnoletosti. Je úkolem této hodiny, aby strana Die Linke (Levice) v Německu a levice v Evropě podporovaly solidaritu, společné iniciativy a akce mezi antimilitaristickým a antifašistickým mírovým hnutím, klimatickými aktivisty a odboráři.

Pokud se levice bude pohybovat pouze ve vlastních kruzích, pokud nedokáže odložit své vnitřní spory, stane se jako společenská síla zbytečnou.

Gabi Zimmerová, německá levicová politička, členka Die Linke a předsedkyně poslanecké frakce GUE/NGL v Evropském parlamentu v minulém funkčním období.

Překlad: SPED

Zdroj: casopisargument.cz